Mezi pohořími Troodos a Kyrénia leží jediné město nacházející se v Kyperské i Severokyperské republice zároveň. Jde o Nikósii (řecky) / Lefkósii (turecky), hlavní město obou zemí.

Nikósie má typické středozemní prvky – úzké uličky a bujarý noční život. K jejímu rozdělení došlo v roce 1974 a dodnes je to velmi znát. Z centra města se totiž Řekové i Turkové vystěhovali do okrajových částí, takže zde moc lidí nebydlí, a když zavřou své obchůdky, vyskytují se tu pouze mladí, kteří se chtějí bavit.

Památek se v Nikósii překvapivě moc nenachází. Ve starověku zde sice existoval samostatný městský stát Ledros, ten však zanikl a po několika zemětřeseních a mnoha výměnách vládců se mnoho historických staveb nedochovalo. Po skončení Antiky město také velmi rychle ztratilo svůj význam a znovu jej získalo až v 10. století, kdy ho učinily hlavním městem ostrova Arabové.

Kolem celé Nikósie se táhnou hradby se třemi branami (Paffo, Cirina a Famagusta), které jsou specifické svým relativně přesným kruhovým tvarem.

Památky – řecká část

Ortodoxní katedrála Sv. Jana (Ágios Yannis) – zde jsou vysvěcováni kyperští arcibiskupové. Vnitřní výzdoba dokumentuje, že kyperská církev se vůbec jako první osamostatnila již v roce 431.

Kostel Faneroméni – nachází se zde mauzoleum arcibiskupa a biskupů, kteří byli Turky v roce 1821 popraveni pro výstrahu ostatním.

Pomník Svobody – jde o sochařské dílo vyobrazující Bohyni svobody stojící na budově vězení, ze kterého utíkají vězni.

Mešita Omerye s minaretem

Kyperské archeologické muzeum

Kostel maronitů – kostel křesťanské maronitské církve pocházející ze Sýrie

Památky – turecká část

Selimova mešita – původně gotická katedrála sv. Sofie byla v roce 1571 přeměněna v Selimovu mešitu. Kostelní věže nahradily minarety, stavba byla mírně upravena, vše křesťanské bylo zničeno a nahrazeno kaligrafickým zdobením

Bedesten – dříve trh s textilem